1

"Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno."

J. A. Komenský

***

"Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale pohlížet společně jedním směrem."

"Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."

Saint Antoine De Exupéry

Šalva Amonašvili

Děti, pojďme se učit létat!

2

Věnuji Alexandrovi a Michalovi - mým "okřídleným" vnukům

Úvod

Dítě!

Jsi obdivuhodné Boží dílo!

Mé myšlenky blednou před nejlepšími traktáty, ódami a díly, které ti věnovali velcí myslitelé, klasikové, básníci a vědci. Přesto nemohu zadržet svou mysl, která tě obdivuje, něžný vztah, který k tobě chovám, starosti o tebe i pomyšlení, kým jsem vedle tebe a čím jsme si navzájem. Nevím toho o tobě mnoho, tím více jsem však odhodlán povznést své duchovní bytí a být hrdý na to, že mi tě Stvořitel svěřil.

Posílám ti svůj list a nechť mi čtenáři odpustí, pokud nezobrazím tvou podobu dokonale.

3

Neprožili jsme život rozumně, a tak jsme se přiblížili k propasti. Ještě krok a zahyneme.

"Co nám zbývá? Kdo nás zachrání?" znepokojili jsme se. Zašli jsme za mudrcem.

"S východem Jitřenky přijde Poutník Věčnosti. Ten vás zachrání!" řekl mudrc.

Stáli jsme celou noc u cesty a čekali na východ Jitřenky, abychom se s ním setkali.

"Ten to není.... Ani tenhle.... A ten také ne..." říkali jsme si, když jsme viděli ranní pocestné.

Jeden nebyl oblečen do bílého oděvu, druhý neměl dlouhý bílý vous, třetí neměl v rukou hůl a nevypadal, že je unaven z dlouhé cesty – takže to znamená, že ani on to není.

Najednou vyšla Jitřenka. Usilovně jsme hledali svého poutníka: "Kdepak jen je?!"

Kdesi zazpíval skřivánek.

Někde zaplakalo dítě.

Poutníka Věčnosti jsme však na cestě nezahlédli. Šli jsme za mudrcem a stěžovali si:

"Kde je slibovaný Poutník Věčnosti?"
"Jeho pláč jste nezaslechli?" zeptal se mudrc.
"Ano, ale to byl jen pláč novorozeněte," odpověděli jsme.

"To je váš Poutník Věčnosti! Právě to novorozeně je vaším zachráncem!" Tak jsme tě spatřili, tebe – naši naději.

4

Ale jakou máme v tobě naději, když jsi zatím bezmocnou bytostí?

Opět jsme si mudrci posteskli.

"Nespletl ses? My potřebujeme záchranu nyní a ono – podívej na ně."

Mudrc tě vzal na ruce a potěžkal: "Bylo vám dáno Bohem," řekl a podíval se ti do očí.

"Je v něm počátek všeho," řekl. Přiložil ucho k tvému srdci a zaposlouchal se.

"Srdíčko bije pro budoucnost," řekl.

Položil ruku na tvou hlavičku.

"Cítím stříbrnou nit s Nebesy."

Dotkl se tvých ramen.

"Cítím křídla!"

"Ale vždyť je bezmocné," odporovali jsme mudrci.

Mudrc dělal, jako by nás neslyšel, a přitiskl si tě k hrudi, zavřel oči
a nadlouho ztichl. Čekali jsme.

"Dokáže cokoliv!" pronesl nakonec.

Najednou jsme pocítili veškerou tvou moc, tvou nekonečnost, veškerou tvou velikost. Byli jsme tím ohromeni.

***

A tehdy jsme se mudrce zeptali:

"Co tedy máme dělat? Čekat, až vyroste a zachrání nás? To už bude pozdě!"

Ono vás už zachraňuje!" odpověděl mudrc.

"Žádnou záchranu nevidíme," podivili jsme se.

"Péče o ně je cestou vaší záchrany!"

"A jak se o ně vlastně máme starat?"

Mudrc odpověděl: "Učte je vysoko létat!"

"Jak ho máme učit létat, když sami létat neumíme?" namítli jsme.

"V tom případě pro vás není záchrany!" odpověděl mudrc.

A tehdy jsme pochopili: naše cesta spočívá v tobě.

5

Není na zemi krásnější a velkolepější ženy než té, která je těhotná – ta v sobě nese nové, znovuzrozené bytí.

Lidé! Když uvidíte těhotnou ženu, usmějte se na ni, ať je pro vás kýmkoliv!

Pošlete ji dobré myšlenky a naději. Popřejte jí, aby se narodil spasitel našich běd.

Otče! Skláněj se před svou ženou, obdivuj se jejímu zázračnému stavu, div se tomu, jak v ní roste váš Boží počátek.

A ty, ó, nositelko nového života!

Neseš lidem dar, nad který není nic většího, neboť tento dar je od Boha!

Jak jsi blažená!

6

Kdy začíná výchova dítěte?

Někdo řekne: Určitě ne hned po narození! Dopřejeme dítěti, aby se nejdříve rozhlédlo!

Ten člověk se bude velmi divit, když uslyší, že výchova dítěte začíná dlouho před početím.

Výchova dítěte začíná v myšlenkách, snech a představách ženy, myšlenkách a snech muže. Kdo je v nich zobrazen: dítě jako nechtěné břímě a další starosti, nebo dítě jako Poutník Věčnosti?

Výchova, to jsou sny a touhy budoucích matek a otců, připravujících duchovní potravu pro své budoucí děti.

7

Do našeho života vchází nesměle nová nauka: prenatální pedagogika. Jejím obsahem je teorie i praxe výchovy dítěte, když je ještě v lůně matky.

Dnes už víme, že dítě nacházející se v lůně matky začíná přijímat vnější podněty a reaguje na ně již od 5. (a možná už od 4. či 3.) měsíce.

Pěkná hudba v okolí matky přináší dítěti pohodu, spokojenost a klid.

Zazní-li však kolem například pseudomuzikální kakofonie plná bicích nástrojů, dítě dává najevo své vzrušení tím, že se mračí a chce si zakrýt uši. Tlukot jeho srdce se zrychluje.

Zní-li v okolí matky dobrá slova milujících lidí, dítě je spokojené.

Pokud se však lidé hádají, křičí, jsou k sobě navzájem hrubí a sprostí, stává se dítě neklidné a opět se mu zrychluje srdeční tep.

Dítě je od počátku naladěno na krásu a harmonii, na dobrotu a na vše povznášející. Proto je hrubost činí neklidným.

Pokud okolní prostředí umožní od počátku zachovat dítěti radost z krásy, pak mu také umožní uchovat si dobré mravy.

Je-li však okolí agresivní, pak po několikerém nepokoji a vzrušení jeho přirozenost toto prostředí přijme za vlastní.

To znamená, že počáteční krása v dítěti bude trpět.

A potom je dítě přivedeno na svět a dospívá. Uběhnou léta a matka či otec nerozumí tomu, proč jejich syn či dcera nepřijímají jejich dobré rodičovské ponaučení a proč mají hloupé záliby.

Kdo se bude ohlížet na minulost, v níž hrubé okolí zasévalo svá nedobrá semena do duše ještě nenarozeného dítěte?

Mudrc vybízí: "Očekávejte příchod nového života v tichu, úsměvu a kráse."

8

Na co myslíš, maminko?

Tíží mě tvé zlé myšlenky. Ve mně je tolik dobroty, ale tvé zlobné myšlenky ji dusí.

Je těžké chránit dary, které přináším tobě i druhým.

Dlouho jsem se připravoval, maminko! Připravovali mě světlí andělé – učili a kázali. Pomoz mi, maminko, zachraň mou Číši, uvidíš, jakou ze mě budeš mít radost!

Netrap sebe i mne, maminko.

Není to má vina, že jsem se v tobě ocitl. Není to tvá vina. Tady není viníků. Takový je zákon: ty jsi otevřela okénko a já do něj vletěl.

Vletěl jsem však do něj s nadějí, že budeš potěšena mou přítomností.

Teď se mne chceš zbavit?

To znamená, že mne chceš zabít, maminko?

Nebesa se otřesou, neboť mi byla dána důvěra vytvořit jednu z krajek velkého vzoru života. Díky mému úsilí se mnohým lidem povede lépe a ubude zla na zemi.

Nech mne splnit svůj díl zázraku, maminko, a neodvracej se od naplnění svého poslání. Vždyť Nebesa ti důvěřují!

Zahoď všechno podmínečné a povznes se nad všednost!

Odhoď temné myšlenky, nemsti se – nepokoušej se o to.

Beze mne se tvá budoucnost stane temnou.

Měj mne ráda, abych se narodil s láskou k tobě.

Dej mi dost síly, abych splnil svá předurčení a naplnil také tvůj život.

Netrap se rozhodováním – porodit nebo neporodit…

… Ke komu jsi to přišla, maminko?!

K tomuto řezníkovi?!

Vždyť má tisíce hříchů. Ušetři ho – nezatěžuj ho dalším hříchem!

Nelehej si na ten stůl!

Rozmysli si to… odejdi odsud!

Řezníku, alespoň tentokrát se vzpamatuj: nenič sebe, nenič maminku, nenič mne, nepřetrhávej tkáň velkého vzoru života!

Maminko, poslechni si své srdce, zní v něm můj šepot…

Víš, co já ještě tobě nesu, ma…

Lidé! V domě Země je dnes další den smutku…

Radím vám, nevycházejte z domu a nezatěžujte se…

Do misky pro odpad je vhozen kousek tělíčka.

Bylo řečeno: znemožnit narození dítěte je horší než vražda.

9

Mudrci praví: V dítěti je Číše.

V ní je chráněna paměť, se kterou přichází na svět.

Dítě má své předurčení – to je chráněno Číší.

Má cestu k naplnění předurčení – vědění o tom je v Číši.

Má své myšlenky, své sny – i ty jsou v Číši.

Je mu dáno poznání Nejvyššího – i to je uloženo v Číši.

Je v něm Víra a Naděje, které Číše chrání.

Je v něm věrnost, služba a svědomí – jsou uloženy v Číši.

Zdroje rozšířeného vědomí jsou také v Číši, stejně jako poznatky o Pravdě.

V Číši je uloženo nesmírné bohatství.

Číše je schránkou Nekonečna a Nesmrtelnosti.

Číše není pamětí nacházející se v mozkové kůře, je podstatou ducha, jeho jádrem.

V Číši krystalizují nejlepší poznatky života jako stupínky vzestupu.

"V Číši leží okřídlené dítě," praví stará moudrost.

Dítě se s Číší rodí a ví o její existenci.

Život na Zemi i rozvoj mozku se však snaží Číši zakrýt – a časem se to také stane. Vědomí dítěte je odděleno od Nejvyššího zdroje paměti, od své Číše. Trhá se stříbrná nit pojící dítě s Vesmírem.

A okřídlené dítě zapomíná na svá křídla.

Moudrý učitel však zná cestu k Číši: probouzení ducha – zrod duchovnosti.

10

Skutečnost, o které chci vyprávět, je neuvěřitelná a překvapující. Někdo ji hned zamítne, protože "něco takového nemůže existovat". Někdo se zasměje a řekne: "To je ale dobrá kachna". Já se spoléhám na ty, kteří fakta nepopírají. Ti se přesvědčí o existenci a síle Číše.

Budu hovořit o dětech, které označujeme jako lidi s poruchami mentálního vývoje. Mají různá poškození mozku – od narození či nabyté později. Jsou to děti s těžkým ochrnutím těla, Downovým syndromem, autisté a další. Lékaři a psychiatři se domnívají, že tyto děti se nedají rozvíjet a vyučovat. Přibližně ve dvanácti letech se s obtížemi naučí poznávat své rodiče, počítat do tří, rozlišovat písmena atd.

Je to velmi smutné.

A nyní o historii faktů a metodě, s jejíž pomocí bylo objeveno následující…

V roce 1985 byl učiněn překvapující objev. Jedna australská psycholožka zkoumala autistické dítě a povšimla si, že dítě ťuká prstem po klávesnici psacího stroje. Z čisté zvědavosti začala zapisovat písmena, která chlapec vyťukával. Posloupnost písmen se ukázala jako prostá, ale smysluplná fráze, vyjadřující to, co dítě v daný okamžik znepokojovalo.

Věda to zatím nedokázala objasnit.

Výsledkem byl nový způsob komunikace s dětmi trpícími poruchou vědomí. Obyčejný způsob dorozumívání jako "ústa – ucho" se pro ně nehodil: takové děti nemohou mluvit. Kromě toho, mnoho z nich je hluchých, hluchoněmých či nevidomých.

Psychologové provedli originální experiment: na velkém listu papíru načrtli neuspořádaně všechna písmena abecedy a čísla od 0 do 9; zakrývali dítěti oči a to poslepu kladlo prst na nakreslená písmena, která nevidělo.

Experiment přinesl ohromující výsledky: dítě tímto způsobem odpovídalo na kladené otázky přesně a smysluplně.

11

Pojďme rozebrat fakta, která byla výzkumníky zjištěna.

Připomínám, že hovoříme o dětech s hlubokými poruchami mozku ve věku od tří do osmnácti let.

Tyto děti mají následující schopnosti:

1. Úplnou znalost jazyka bez jeho učení.

Kterékoliv dítě dokáže vybírat písmena, skládat z nich slova, ze slov věty s jasným a hlubokým obsahem ve vysokém literárním stylu, přestože se nikdy neučilo číst a psát.

2. Úplnou znalost všech jazyků.

Všechny tyto děti bez výjimky znají kterýkoliv z jazyků, ve kterých je s nimi možno komunikovat a představují jejich udivující znalost a to i těch, které nikdy nemohly slyšet.

3. Mimozraková komunikace.

Děti, dokonce když mají zavázané oči, "vidí" písmena, vidí je i slepí. Děti říkají, že tabulku s písmeny mají zobrazenou v mozku, a když jim nad tabulkou někdo drží ruku, spouštějí prst na správné písmeno.

4. Mimosluchová komunikace.

Všechny děti s mozkovými poruchami bez výjimky nepotřebují, aby jim byly otázky zadávaly nahlas. Stačí se jich ptát v myšlenkách, a dítě odpovídá bezchybně tak, že vybírá písmena.

5. Neomezená rychlost vnímání.

Když jsou takovýmto dětem dány knihy, velmi rychle jimi listují a ukazuje se, že posléze znají jejich veškerý obsah. Děti vyprávějí, že se stránky v jejich mozku otisknou a tak mohou říci, co je na nich napsáno.

12

6. Poznání Boží Pravdy.

Všechny děti bez výjimky znají Pravdu o Tvůrci, nepochybují o Jeho existenci, mají k němu úctu a bázeň před ním. Znají Svatá Písma.

Cožpak vás to neudivuje?

Tyto děti hovoří o andělech, kteří je Svatým Písmům učili před narozením. Děti vědí, proč se nacházejí zrovna v tomto těle. Hovoří o událostech z minulosti i přítomnosti na libovolném místě Země. Mohou předvídat budoucnost v mezích, které "jsou jim povoleny". Myslí mezi sebou komunikují na velkou vzdálenost. Vyprávějí o jednotě Nejvyššího, o Jeho stálém dohledu nad Vesmírem, o převtělení duše, o svých minulých životech.

To vše nepochází z mozku, nýbrž z Číše.

Poškozená část mozku odkrývá vědomí přístup k Číši, vytváří možnost čerpat pomocí stříbrné nitě poznatky Nejvyššího Rozumu.

Můžeme, když toto vše víme, hovořit o tom, co je genialita a co je neobyčejné nadání?

13

Ještě jedna skutečnost. V Německu předváděli výjimečnou dívku z Ameriky: zavazovali ji oči, předkládali ji skupinové fotografie a ona bezchybně jmenovala všechny vyobrazené osoby na snímku, jejich adresy, čísla telefonů a silou myšlenky přemisťovala předměty v jejich domech.

***

Další skutečnost: je známo mnoho příkladů, kdy nejen malé děti, ale také novorozenci neočekávaně pronášeli slova velmi významná, a pak se znovu navrátili do svého původního stavu.

***

Ještě jeden fakt:

V Rusku se stala známou dívka Nataša.

Od dětství projevuje porozumění více než sto dvaceti jazyků, aniž by se je kdy učila. Hovoří a myslí ve všech těchto jazycích. Přitom tyto jazyky náležely národům a národnostem, které žily velmi dávno - před mnoha tisíci lety. Mnohé z těchto jazyků nejsou vědcům známy.

14

Naše epocha by měla udělat skok v evolučním vývoji lidstva.

Je třeba sladit civilizaci s kulturou.

Je zapotřebí obohatit technokratické vědomí o duchovnost.

Je nutné prohloubit a upevnit víru člověka v Tvůrce a v Síly Světla.

Je zapotřebí obrodit a rozvinout spolupráci s Vyšším Rozumem a s Duchovním Světem.

Je třeba obrátit pozornost člověka na velikost svého ducha, na nezbytnost jeho zdokonalování, na podstatu Nesmrtelnosti ve světě Nekonečna. Před lidstvem je úkol, aby si uvědomilo největší energii Vesmíru – Myšlenku, a aby pocítilo odpovědnost za své myšlení.

Kdo to vše má na Zemi realizovat?

Jen a jen naše děti!

U koho se máme učit vzestupu?

U našich dětí!

Avšak děti vychováváme my.

15

Na okraji cesty sedí stařec a pozoruje cestu vinoucí se do dáli. Najednou zahlédne muže, za kterým kráčí dítě.

Muž se zastavil a poručil dítěti, aby podalo starci vodu a dalo mu kousek chleba z vlastních zásob.

"Co tady děláš, dědečku?" zeptal se muž.

"Čekám na tebe," odvětil stařec, "tobě byla dána důvěra vychovávat toto dítě?"

"Ano," s udivením odpověděl muž.

"Slyš tedy:

Jestli chceš zasadit někomu strom, zasaď strom rodící plody.

Pokud chceš někomu podarovat koně, daruj mu nejlepšího ze svých závodních koňů.

A pokud ses odvážil vychovávat někomu dítě, nauč je létat."

"Ale jak ho mohu naučit létat, když to sám neumím?"

"Jen to zkus!", řekl stařec a zavřel oči.

Uběhla léta.

Stařec seděl na stejném místě a hleděl do nebe.

Najednou vidí: letí dítě a za ním - jeho učitel.

Oba se přiblížili ke starci, spustili se na zem a poklonili se mu.

"Vracím dítě, které umí létat!" řekl učitel a hrdě se podíval na svého chovance.

Stařec pohlédl na učitele, který se snesl z nebe, a řekl:

"Mně víc těší tvůj let..."

16

Děti přinášejí na zem svůj svět a projevují udivující sílu ducha, která je nám dospělým dnes nedostupnou, a zítřejší možnosti člověka: vidět skrz předměty, číst se zavázanýma očima, vidět na velkou vzdálenost, komunikovat telepaticky, silou vůle přemisťovat předměty, ovládat jasnozřivost, předvídat budoucnost.

Toto vše není určeno pro cirkusová představení, ale pro tvoření a spolupráci.

Děti přicházejí shora s talentem malíře, skladatele, básníka či vědce.

Děti se rodí jako geniální. Nepotřebují počítače a internet, protože jsou již "napojeny" na Vesmírný zdroj informací.

17

Děti se rodí jakoby "naočkovány zdravím" – nikdy nejsou nemocné. Do jejich těla nepronikne žádný, byť sebezrádnější virus.

Tvrdí se, že téměř všechny děti vidí anděly a komunikují s nimi, čtou myšlenky dospělých, hluboce cítí, zeširoka chápou svět a vzpomínají na své minulé životy.

Je smutné, že málokdo z rodičů, příbuzných, učitelů a vychovatelů těmto dětským schopnostem věří. Málokdo jim pomáhá zachovat a rozvíjet jejich jedinečnost.

Svět je nazval "indigovými dětmi" – mají kolem sebe tmavomodrou auru. Rodí se jich stále víc a víc a jejich úkolem je duchovně obohatit lidstvo, dát nový impuls evolučnímu vývoji, obnovit a rozšířit vědomí a produchovnit vědu.

Bylo řečeno: dítě vnímá spravedlnost lépe než soudce; ústy dítěte promlouvá pravda; děti cítí zlý záměr dospělých; děti vnitřně přijímají nejtěžší příkazy ducha.

Mravnost dospělých nelze srovnávat s mravností dětí.

… Takové zázraky se kolem nás dějí!

18

Hle, člověk s brašnou.

Nad městem se shlukla černá mračna. Nebe rozsekávaly hrozivé blesky. Zahřmělo. Zvedl se vítr, který s velkou silou vyvrací a láme stromy, z domů strhává střechy. Spustil se studený liják s kroupami. Ničí vše, co mu stojí v cestě, potoky vody stékající z hor zaplavily ulice. Vylekaní lidé se ukryli v domech.

Tříleté děvčátko sedělo u okna a s údivem hledělo na bouřící přírodu.

Náhle uvidělo, jak zpoza rohu vyšel člověk s brašnou. Jde proti větru, kroupám a lijáku. Síly přírody jej vrhají zpět, kroupy ho bijí do tváře. On se však nevzdává.

Lidé, kteří se ukryli v domech, na něj volají, ale on je neslyší.

"Maminko," zakřičelo vylekané děvčátko, "na ulici je nějaký člověk!"

Máma přišla k oknu.

"To je nerozum!" řekla s posměchem.

"Chce předvést, jaký je hrdina?"

Zadul vítr a člověk s brašnou upadl do rozbouřeného proudu vody.

"Maminko!" vykřiklo vyděšeně děvčátko.

"Vždyť zahyne, …utopí se… Potřebuje pomoc!"

Srdce děvčátka se sevřelo bolestí.

"Vidíš, co se může stát hlupákovi! Proč nepočká pod střechou jako všichni?" odvětila máma dceři.

Člověk s brašnou se s obtížemi zvedl a kráčí dál proti lijáku a větru.

"Zvedl se a jde dál!" zaradovalo se děvčátko a zatleskalo.

"Zapamatuj si, dceruško: nerozumného člověka čeká na každém kroku něco zlého!" poučovala matka.

"Copak nevidíš, že někam spěchá?!" řekla smutně dívka.

"Kam spěchá?!" řekla máma.

"Co když je to, maminko, lékař a spěchá k nemocnému děvčátku, aby mu zachránil život… Co kdybych tím děvčátkem byla já?"

19

Narodilo se vám dítě?

Blahopřejeme!

Celý svět, celý Vesmír vám blahopřeje!

V pozemském životě, v životě Vesmíru došlo k další zázračné události: přišel nový Poutník Věčnosti.

Mudrc praví: "Blažená je matka, která odhrnula závoj světlu a přinesla první kvítek!"

A přidá ponaučení: "Každá matka předává u kolébky dítěti první poznatek vzdělání: "Ty dokážeš všechno."

A další myslitel nás upozorní: "Vaše děti vám nepatří…

Přichází vaším prostřednictvím, avšak ne od vás.

Můžete jim dát svou lásku, ale nevnutíte jim své myšlení, neboť mají vlastní myšlenky.

Můžete se snažit podobat se jim, ale nechtějte je udělat takovými, jako jste vy.

Neboť život nemůže směřovat nazpět a zdržovat se včerejškem.

Jste luky, ze kterých byly vaše děti jako živé střely vystřeleny vpřed.

Střelec vidí cíl na cestě Nekonečna a poskytuje vám svou sílu, aby jeho střely letěly rychle a daleko.

Ať vám střela přináší radost."

20

Děti se nerodí náhodou.

Žádný Poutník Věčnosti se nerodí náhodně.

Každé dítě je zjevení pozemského života.

Narodilo se, protože se mělo narodit. Narodilo se, protože právě ono na světě chybělo.

Je cestou pro svět, právě jako svět je cestou pro něho.

Nesnažte se srovnávat jeho duši s jeho tělem: tělo je malé, duše však nikoliv. Jeho duše je nositelem Pravdy, Nesmrtelnosti a Nekonečna.

Je v něm předurčení – mise.

Služba misi povznáší jeho ducha. Neboť tato služba je štědrým odevzdáním darů ducha.

Službou je utvářena evoluce lidstva.

V dítěti je Číše poznání.

V jeho těle je uložena veškerá moudrost matky Přírody.

V dítěti je Slovo, které bylo na Počátku.

Dítě je stvořeno, aby naplňovalo Boží Vůli – zasévalo dobro a kropilo je láskou.

To je jeho podstatou.

A každý, kdo vychová dítě, bude spolupracovníkem Boha.

Myslitel upozorňuje: "Muži moudří, vaše snažení budou marná, nepodá-li vám ruku žena a nevychováte-li pokolení hrdinů".

21

Na vrcholku hory, na sněhu pod nebesy se narodil pramínek.

Byl v něm veškerý budoucí život a skryté tajemství: napojit svět.

I vydal se zurčící pramínek z hory dolů.

Cestou se setkal s výstupkem skály a rozdělil se na dvě části: jedna část tekla napravo, druhá nalevo.

Ta část, která tekla napravo, procházela vzácnými minerály a nasytila se jimi. Minerály ji zušlechtily a vytvořily z ní léčivý pramen.

Lidé k němu přicházeli se zbožnou úctou, pili, léčili se a velebili jej.

Pramínek byl rád a šťasten.

Jeho štěstí trvá dodnes.

Ta část pramínku, která pokračovala nalevo, putovala přes jiné minerály a také se jimi nasytila. Ty ji však otrávily a vložily do ní zlo.

Vytvořily z ní zdroj smrti a nemoci.

Lidé pochopili, že jim pramen přináší zlo, proklínali ho, obcházeli jej a odrazovali ostatní, aby se k němu nepřibližovali.

Jeho skryté tajemství se obrátilo ve smrtelný jed a život pramene pozbyl smyslu.

A tak je tomu dodnes.

Pramen napravo a pramen nalevo neví o tom, že mají týž počátek a že je rozdělil výstupek skály.

Najde se horolezec, který vyleze do té velké výšky a odlomí cepínem výstupek skály, aby se pramínek spojil a tekl napravo?

22

Pojďte dál, něco vám ukážeme!

Otevřeným oknem k nám zaletěly vlaštovky a pod stropem přímo na okraji lampy si staví hnízdo!

Co budeme dělat?

Samozřejmě, že ať staví!

Nebudeme lampu rozsvěcovat – to by jim mohlo vadit.

Budeme chodit po verandě neslyšně a tiše, abychom je nerušili.

Pod hnízdem na zemi rozložíme papír.

Mohou nám vlaštovky nějak překážet?

Ne!

Ale mohou nám pomoci naučit se ohleduplnosti.

A potom uvidíme, jak budou u nás žít.

23

Duch svobodně přichází!

Narodilo se dítě.

Říká se nám: "Podoba dítěte je utvářena lidstvem. Pokud mu lidstvo ukáže štítivou grimasu, jakou podobu může dítě převzít?"

Nenastal proto čas, abychom se všichni na světě sešli a domluvili se, jakou tvář máme dítěti ukazovat?

Bez pochopení významu vzdělávání není možná evoluce na Zemi, nebude spravedlnost, mír, spolupráce, nebude štěstí.

Ale dojde k triumfu svalů, triumfu kovu, triumfu nevzdělanosti. A to všechno je tma.

Všechno, co je na Zemi, je i na Nebi.

A hvězdy volají, volají vzdálené světy, volá nejvyšší Rozum, volá nás Tvůrce!

24

Je-li člověk stvořen k obrazu Božímu, čím je potom vzdělávání?!

Vzdělávání je nalezení obrazu Božího v dítěti.

Je snahou člověka po poznání své duchovní podstaty.

Je chápání cesty k Nesmrtelnosti, cesty k Nekonečnu.

Je směřování ke Světlu.

Je živým poznáním na základě rozšířeného vědomí.

Je snahou přetvářet podobu života na Zemi, jeho povznesení, směřování k vítězství krásy.

Vzdělávání rozšiřuje společné blaho.

Vzdělávání je triumfem Světla na Zemi.

Vzdělávání budí okřídlené dítě, otevírá jeho Číši, učí jej létat vysoko, daleko rychlostí myšlenky.

Proč máme místo chození létat?

Protože taková je naše duchovní podstata, obsahující všechny kvality Vesmíru.

A ten, kdo umí létat, zduchovňuje také pozemský život, dělá jej krásnějším a bohatším.

To znamená též šťastnějším – pro sebe i pro ostatní.

25

Jak dokázaly naše vlaštovky postavit hnízdo přímo na lampě!?

Pohleďte, jaká je to neobyčejná architektura: naše lampa teď vypadá jako pověšená věž s velkolepým oválným balkónem!

Nádhera!

Postavily si hnízdo z nejprostšího a nejlevnějšího materiálu – z bláta.

Chtěli jsme jim pomoci hnízdo zútulnit, a proto jsme jim dali do hnízda kousky sterilizované sněhobílé vaty.

Ony však začaly štěbetat jako by se rozzlobily a vyhodily vše na zem.

Upřednostnily hebké ptačí peří a suchou trávu.

Teď už ani nemůžeme lézt po žebříku, abychom nahlíželi do hnízda. Nedovolují nám, abychom byli zvědaví.

Proto nevíme, kolik vajíček maminka vlaštovka v tomto týdnu snesla.

Pozorovali jsme je a pochopili, že všechno živé velmi dobře ví, co má dělat.

26

Ó ty nádherné batole!

Je v tobě Boží tajemství ukryté ve tvé Číši.

Co vlastně o tobě víme?

Víme, čím a jak tě krmit, jakými šampóny tě koupat, jaké plínky ti dávat, jak tě ukládat ke spánku a jak tě vozit na čerstvý vzduch.

Oblékáme tě jako panenku, hrajeme si s tebou, tak jako si i ty budeš hrát se svými hračkami.

Naše péče o tebe často vyjadřuje péči o sebe sama. Jsi pro nás dobré, když hodně spíš, málo pláčeš a nezlobíš, nejsi-li nemocné a rosteš-li spokojeně – poslušně.

"My máme hodné dítě," řekneme kolemjdoucím a ukážeme, jak tě máme vycvičené.

"Zamávej tetě!" a ty zamáváš.

"Pošli pusu strýčkovi!" a ty ji pošleš.

"Řekni: děkuji!" a ty řekneš něco takového.

A starost o Číši?!

Tělo vidíme, proto o ně pečujeme.

Ale Číši? Tu nevidíme!

27

Rodiny bývají různé: dobré a zlé, čestné a nečestné, milující a nenávidící, starostlivé a nedbalé. Tedy důstojné a nedůstojné.

Někde tě netrpělivě čekali, a proto tě přijali radostně a s láskou. Pomohli upevnit tvé předurčení na zemi.

Někde se tě chtěli zbavit, a proto tě přijali s podezřením, možná i nepřátelsky.

Nějaká "matka" tě zabalí do igelitové tašky a vyhodí do odpadkového koše.

Druhá tě může prodat cizím lidem.

Třetí tě může nechat u prahu cizího domu.

Naneštěstí tak tomu i v současnosti bývá: některé rodiny "přivolávají" děti na svět ne proto, aby jim pomohly uskutečnit jejich předurčení na Zemi.

Egoizmus rodičů – to je problém dnešní doby.

Ty jsi našim zázračným dítětem!

Ty jsi naplněním života, naplněním rodiny.

Je to pro nás velká hádanka: vybírá si tvá duše rodiče, nepřicházíš do rodiny, třebas i nečestné proto, abys pomohlo lidem ulehčit jejich osud?

Tady na zemi existuje názor, že rodiče si nevybereš. Nehovoří se však o tom, že také rodiče si nevybírají děti.

A jak je tomu v Nebi?

28

Dítě – jak jsi podivuhodné a nádherné!

A kde jsou tvá křídla?

Jsou v tvé Číši?

A kde je tvá Číše?

Je v naší víře!

To znamená, že naše péče by tě neměla odvést od Číše - od naší víry - ale měla by tě k ní přivést.

Vše tedy závisí na úrovni naší péče.

Jestli je opravdová péče v souladu s Božím tajemstvím, je zapotřebí, abychom chránili tvou paměť o Číši.

V ní jsi okřídlený!

Jakou vybrat cestu, aby se naše péče stala opravdovou?

Není výběru, neboť je jen jediná cesta: duchovnost.

Duchovnost v rodině, duchovnost všech jejích členů.

A také duchovnost učitelů a vychovatelů.

Duchovnost společnosti.

Duchovnost všeho lidstva.

Avšak vše začíná v rodině.

A my pro tebe vybíráme rodinu dobrou, oduševnělou a cílevědomou.

Mudrci praví: "Rodina je pilířem všeho budoucího. Rodina dává sílu, aby se člověk projevil."

29

Matka!

Jejím prostřednictvím se projevuje Tvoření.

Celá září.

Bere tě na ruce.

Ruce matky ti nesou veškerou tvořivou energii Vesmíru.

Pokud jsi malý, ať ti maminka zpívá ukolébavky, které v tobě probudí paměť o Číši.

Ať v ukolébavkách zní slova o službě, o předurčení, o Nekonečnu, o Nesmrtelnosti, o záchraně Země a o lásce k lidem. Tato slova se pak přemění v peří na tvých křídlech.

Ať tě maminka nazývá ptáčkem štěstí, holubičkou, slavíkem, sokolem, orlem. To také proto, aby ti narostla křídla.

Ať se tě maminka tisíckrát, milionkrát zeptá: "S čím jsi přišel k lidem?" A ty jí odpovídej svým vrkáním.

Tak v tobě ochrání paměť o Číši.

Ať ti nepřestane říkat a šeptat: "Mám tě ráda… mám tě ráda… mám tě ráda!" Tak bude kropit semínko lásky, které je v tvé Číši.

A ať nezapomene, když je blízko nebo daleko od tebe, přemýšlet o duchovnu, kráse, dobru; ať v sobě utváří zázračný svět a tebe, okřídleného, v něm usídlí.

Ať zní modlitba v její duši a ať také cítí posvátnou úctu k Nejvyššímu, který jí daroval radost z mateřství.

30

Třetí týden končí.

Vlaštovčí máma sedí na vajíčkách.

A vlaštovčí otec nám ukazuje příklad péče a něhy: sedí vždy vedle ní nad věží – lampou, pozorně sleduje okolí a chrání její klid.

Někdy sedí u okraje hnízda a zobáčkem svou milou laská.

Přitom vydává tiché zvuky a šepot, ze kterého nám běhá mráz po zádech.

Pochopili jsme: Láska je skutečně Pravdou.

A my se učíme ptačímu jazyku.

31

Rodiče jsou mladí. Musí pracovat, tvořit, spolupracovat, vydělávat, potřebují se setkávat, chodit do divadla, do galérií, na návštěvy. A ty zůstáváš s babičkou.

Dívá se na tebe očima a s úsměvem nejvěrnějšího člověka.

Jako kouzelník spojuje v sobě minulé s budoucím bytím.

Ať tě koupe ve své něžnosti a napájí tvou duši moudrostí života.

Ať vypráví pohádku o chlapci, který se stal rackem, co uletěl za štěstím a zatím se nevrátil.

Ať ti poví o pokladnici života, kterou v sobě skrýváš.

Ať přiloží ruku k tvému srdci a řekne: "Slyšíš, ono tluče! To znamená, že tě čekají lidské činy!"

Ať ti před spánkem zašeptá do ouška slova, která odhání tmu, a přečte ti modlitbu.

Babička ti pomůže rozevřít křídla, dá ti mnoho svobody a ochrání tě před nebezpečím.

32

Vztah dědečka k tobě je mimořádný.

Vyzná se v "tajemstvích" Tvůrce.

Bude se stále zajímat, čím se ty a všechny děti kolem připravujete změnit podobu a pravidla života.

Řekne ti o svých neuskutečněných touhách z dětství.

Omluví se ti jménem svého pokolení, které ti zanechává ne zcela uspořádaný svět.

Zloba, války, kult vlastnictví, profanace svobody, omezená práva člověka, hranice jako klece, náboženské rozpory, diktátorství, závist, zrada, chtivost, egoizmus, narkomanie, alkoholismus, AIDS …

Jeho pokolení se nemohlo zbavit duchovní zpustlosti.

Dědeček se před tebou vyzpovídá, a dokonce i zapláče, že své těžkosti svaluje na tebe.

Jen v tobě najde útočiště a uspokojení.

Zasvětí ti každou volnou minutu: bude tě vodit do školky, školy, na hodiny hudby a sportu.

Dědeček se stane tvým nejlepším kamarádem.

Bude věřit ve tvou Číši a ochraňovat ji.

33

Otce nazývají obrazem Tvůrce.

Je mladý, plný životní pohody a veselí. Věnuje ti spoustu nádherných okamžiků.

Bude tě vyhazovat do výšky nad svou hlavu: "Leť, dítě moje!" – chytat a opět vyhazovat: "Leť … leť!"

Koupí ti letadélka, vrtulníky a řekne: "Budeš letcem!"

Ukáže na hvězdné nebe a zeptá se: "Které je tvé souhvězdí?", "Z jakých světů jsi přiletěl?"

Ty natáhneš ručičky k Nebi a povyprávíš o své hvězdě.

Otec ti přečte knihy o hrdinech Země, o svatých a vybídne tě, aby ses také stal hrdinou a jako hrdina žil.

Vytvoří pro tebe pohádky o říších a státech, kde lidé velebí své chrabré hrdiny.

Bude s tebou hovořit o oddanosti, odvaze a bude spolu s tebou snít o budoucnosti.

Pomůže tvému duchovnímu prozření a bude také tvým prostřednictvím hledat své prozření.

34

Rodina tě ochrání od všeho špatného: od hanebné mluvy, zlých pohledů, pošetilé zábavy, škodlivé hudby, neužitečných her a hraček.

Nejdůležitější je, že tě ochrání před špatnými lidmi.

Namísto toho tě ponoří do záplavy krásy, dobroty, lásky a porozumění. Dá ti obrazy dobrých, moudrých a krásných slov. A to tě naplní nejkrásnějšími prožitky přinášejícími duchovnost.

Tvá dobrosrdečná rodina nakreslila na čtyřech stěnách svého domu čtyři zákony, které se stanou základem chápání života:

Uč se být šťasten z krásy.

Uč se být šťasten z poznání.

Uč se být šťasten z lásky.

Uč se být šťasten z jednoty s Nejvyšším.

35

Děti, pojďme se učit létat!

Které dítě by k nám nespěchalo?

Ať volá děti každý, kdo je chce učit létat. Nevadí, že sami létat neumíme.

Zůstala ve vás touha létat? Pořád máte přání třeba jen jedenkrát v životě vzlétnout? Létáte někdy alespoň ve snu?

Zavoláme děti a ony k nám přiběhnou.

Ovšem, kdo si nepřeje létat, kdo se dávno této touhy zbavil, kdo už nevěří, že dokáže létat

– ten ať děti nevolá.

Nicméně, nezapomeňme na to nejhlavnější. Neříkejme: "Pospěšte, děti, budu vás učit létat!", nýbrž "Pospěšte, děti, budeme se učit létat!"

Řekneme-li: "budeme se učit", nikoliv "budu vás učit". Tehdy je v našem volání pravda.

Pravda je taková:

Učím-li – učím se.

Nepociťuje naše srdce, že toto je zákon Vesmírné pedagogiky?

36

Děti, pojďme se učit létat!

Pravdu má mudrc: hlavním omylem lidí je, že se oddělují od Bytí.

Jsme plni odhodlání překonat tento omyl a nechceme připustit, abyste jej opakovali.

Opouštíme sobectví a nepovažujeme sami sebe za měřítko všeho.

Opouštíme přesvědčení, že základem všeho je náhoda.

Přijímáme zákony smyslu a přiměřenosti.

Více nás udivuje a uchvacuje hvězdné nebe nad hlavou a kvetoucí louka před námi než technické vynálezy.

Ctíme Stvořitele – tvůrce všeho jsoucího.

Věříme, že celý Vesmír je celistvý živý organizmus a vládne v něm Nejvyšší Rozum.

Přijímáme spolupráci jako cestu evoluce lidstva v prostoru Nekonečna.

Duchovní zdokonalování je pro nás základem života na Zemi.

Oprošťujeme se od pocitu sobectví, zloby, podráždění a závisti.

Pěstujeme v sobě lásku, svědomí, porozumění, pomoc, spolupráci a radost.

Velebíme službu společnému blahu.

My – to neznamená: všichni!

Proto nezapomeňte, děti: lampy mezi domy nejsou hvězdným nebem!

37

Dnes máme svátek!

Dnes jsou narozeniny prvního ptáčka.

Poznali jsme to podle dvou znaků:

Podle slavnostního hlasitého zpěvu vlaštovčích rodičů i jejich tance kolem hnízda.

A podle malinkých poloviček skořápek vajíčka, které jsme našli na podlaze pod hnízdem.

Vylíhnutého ptáčka zatím nevidíme.

Vlaštovčí otec poletuje radostně kolem.

Usedl na elektrické vedení nedaleko domu a důležitě štěbetá: hlásá všem novinu o narozeném potomkovi.

Na našem dvoře vytvořilo hejno vlaštovek velkou slavnost.

Pochopili jsme: Radost je mimořádná Moudrost.

38

Děti, pojďme se učit létat!

Co je zapotřebí, aby nám povyrostla křídla?

Potřebujeme směřování.

Viděli jste, jak se snaží mravenci v mraveništi? Mají záměr stavět své panství.

Viděli jste, jak včely vytváří plástve, jak bzučí a sbírají med? Mají svůj záměr.

Viděli jste, jak letí jeřábi – klínem? Míří jedním směrem.

A jak stéká potůček z hory dolů? I ten má svůj směr.

Nic, dokonce ani kámen neexistuje bez směřování.

Zaměření má samotná Příroda, směřování má Vesmír.

I lidstvo je zaměřeno na svůj evoluční vzestup.

Zastavení znamená smrt, zpomalení tempa je počátkem rozpadu.

Úsilí ve směřování znamená obnovu.

Duch každého z nás zná sílu směřování a v Číši je zaznamenán jeho směr.

Ti, kdo našli své směřování, tvoří krásu a ladnost na Zemi i na Nebi.

Pospěšte, děti, budeme se učit létat!

Vaše čisté zaměření je pro nás připomínkou budoucnosti. Chápeme, jak je to třeba dělat.

Podívejte, jak pěkně hovoří mudrci:

Směřování je lodí Nejvyššího Rozumu.

Směřování je klíčem od všech jeskyní.

Směřování je křídlem orla.

39

Děti, pojďme…

Ale kdo ti to do cesty nastavil nohu?

Starali jsme se o tebe od kolébky a radovali se z tvých nejlepších pocitů.
Je však dobré být důvěřivým?

Vyhlédl si tě divný "strýček", obelstil, nalákal, navnadil, podplatil a odvedl do temného zákoutí.

A teď sedíš v podjezdu a "fetuješ".

Nešťastný narkoman…

Duch odstoupil od tvoření.

Vesmír se otřásá.

Pomohou ti naše slzy?

A u koho máme nalézt odpuštění?

40

Děti, pojďme se učit létat!

A proto by mělo být směřování oduševněno myšlenkou.

Co je to myšlenka?

Učitel nám objasňuje:

Myšlenka je nejmocnější energie ze všech velkých energií Vesmíru, která disponuje tvořivou i ničivou sílou.

Myšlenka je život a život je utvářen myšlenkou.

Myšlenka se uchovává v prostoru a ovlivňuje okolí.

Má sílu působit na činy a chování lidí i jednotlivců.

Člověk má schopnost svou myšlenkou jak tvořit, tak i ničit.

Myšlenka rodí síly, které jakoby obnovují Vesmír. Znamená to, že když řeknu, že myslící bytosti se účastní utváření podoby Stvoření, lze tomu rozumět doslovně, nikoliv metaforicky.

Dobrá čistá myšlenka vyvolává krásné síly. Avšak zlá myšlenka zasypává Zemi škvárou.

Myšlenka je výškou letu.

Myšlenka je dálkou letu.

Myšlenka je rychlostí letu.

Myšlenka je krásou letu.

Myslitel nám dal úkol: naučte se myslet o kráse.

Děkujeme za poučení, Učiteli!

41

Děti, pojďme se učit létat!

Myslitel nás potěšil.

Daruje nám ještě jedno poučení.

"Jak přemýšlí člověk o blahu?"

Myslitel objasňuje: "Nejkrásnější myšlenky jsou myšlenky o blahu."

Takovéto myšlenky člověka povznáší.

Připravenost k blahu může být dvojí: blaho vnější nebo blaho vnitřní.

Člověk nemusí mít možnost přístupu k okamžitému vnějšímu blahu, avšak jeho vnitřní řešení je zaměřeno k naplnění blaha.

Člověk vlastním úsilím vytváří něco podobného magnetu, který přitahuje i vnější možnosti.

Je-li člověk připraven žít v blahu, očišťuje se jeho myšlení a tehdy je možné s potěšením pozorovat přeměnu jeho názoru na svět.

Tehdy lidé začínají chápat rovnováhu mezi vlastnictvím a zřeknutí se ho. Vlastnění ztrácí svůj hypnotický půvab a přestává zatěžovat vědomí.

Zůstává úcta k lidské práci, sobectví a chamtivost se rozpouští v myšlenkách o blahu.

Myšlenky o blahu jsou zdrojem nových inspirací. Když se zmocňujeme blaha, můžeme přestat vnímat i čas.

Ti, kdo přemýšlejí o blahu, intuitivně směřují k létání. Ať však ještě více posílí myšlenku o blahu, tehdy dosáhnou výtečných letů.

Myslitel nám dal úkol: "Učte se rozšiřovat sféru myšlení."

Děkujeme, Učiteli, za poučení.

42

Děti, pojďme se učit létat!

Myslitel nás potěšil.

Daruje nám ještě jedno poučení.

"Jak přemýšlí člověk o blahu?"

Myslitel objasňuje: "Nejkrásnější myšlenky jsou myšlenky o blahu."

Takovéto myšlenky člověka povznáší.

Připravenost k blahu může být dvojí: blaho vnější nebo blaho vnitřní.

Člověk nemusí mít možnost přístupu k okamžitému vnějšímu blahu, avšak jeho vnitřní řešení je zaměřeno k naplnění blaha.

Člověk vlastním úsilím vytváří něco podobného magnetu, který přitahuje i vnější možnosti.

Je-li člověk připraven žít v blahu, očišťuje se jeho myšlení a tehdy je možné s potěšením pozorovat přeměnu jeho názoru na svět.

Tehdy lidé začínají chápat rovnováhu mezi vlastnictvím a zřeknutí se ho. Vlastnění ztrácí svůj hypnotický půvab a přestává zatěžovat vědomí.

Zůstává úcta k lidské práci, sobectví a chamtivost se rozpouští v myšlenkách o blahu.

Myšlenky o blahu jsou zdrojem nových inspirací. Když se zmocňujeme blaha, můžeme přestat vnímat i čas.

Ti, kdo přemýšlejí o blahu, intuitivně směřují k létání. Ať však ještě více posilí myšlenku o blahu, tehdy dosáhnou výtečných letů.

Myslitel nám dal úkol: "Učte se rozšiřovat sféru myšlení."

Děkujeme, Učiteli, za poučení.

43

Směřování je paprskem Slunce.

Směřování je květem lotosu.

Směřování je knihou budoucnosti.

Směřování je počtem hvězd.

44

Děti, pojďme se učit létat!

Navštívili jsme mudrce, aby nám dal ponaučení.

Zeptali jsme se ho: "Má se dětem zakazovat?"

Mudrc nám řekl: "Budete-li jim zakazovat, nenaučí se létat."

Zeptali jsme se: "A pokud děti dělají něco špatného?"

Mudrc odpověděl: "Dokonce i když dělají něco špatného, nezakazujte."

Podivili jsme se: "Co v tomto případě máme dělat?"

Řekl nám: "Odveďte pozornost dítěte od špatného nebo jej na to předem upozorněte."

Zeptali jsme se: "A pokud stojí nad propastí a nechce přijmout radu?"

Mudrc odpověděl: "Rázně jej chyťte za ruku a odveďte od propasti. To bude splněním povinnosti."

Řekli jsme: "A když bude plakat?"

Odpověděl: "Plačte spolu s ním. Slzy pomohou vzájemnému porozumění."

45

Tehdy jsme položili mudrci dotaz: "Můžeme odsuzovat přestupek?"

Mudrc odpověděl: "Odsouzení je neživé, tím se děti nenaučí létat."

Zeptali jsme se: "Tak mu tedy nemáme věnovat pozornost?"

Odpověděl: "Ne. Projevte vlídnost."

Zeptali jsme se: "Není pak možné, že dítěti vše projde?"

Mudrc odpověděl: "Je to možné, je však zapotřebí, aby děti chápaly důslednost splnění povinnosti."

Zeptali jsme se: "Jak to můžeme udělat?"

Mudrc řekl: "Ať žijí jako dospělí. Dovolte jim stavět svá města, ať tahají klády na své město a určují v něm zákony života."

46

Pak jsme se mudrce zeptali: "Jak je to s pochvalou?"

Odpověděl nám: "Pochvala dodává sílu k letu, zvětšuje rychlost a výšku letu, zvyšuje jeho krásu."

Zeptali jsme se: "Za co máme dítě chválit?"

Mudrc odpověděl: "Chvalte jej za každé zlepšení, dokonce i za to nejmenší – těžko postřehnutelné. Chvalte ho také za nahodilé dobré projevy."

Zeptali jsme se: "Nestane se namyšleným?"

Mudrc řekl: "Namyšleným se stane, je-li pochvala falešná."

Zeptali jsme se: "Jaká je skutečná pochvala?"

Odpověděl nám: "Skutečná pochvala je utvrzením dítěte, je setkáním s budoucností."

Zeptali jsme se: "Znamená to, že není možné se rozhořčit?"

Mudrc odpověděl: Rozhořčení upřímného srdce je pochvala, podněcuje k odvaze.

Zlobné rozhořčení je trestem, který otupuje úsilí.

47

Poprosili jsme mudrce: "Prozraď nám moudrost výchovy."

Odpověděl nám: "Mějte trpělivost – ta je darem Nebes."

Zeptali jsme se: "V čem je podstata trpělivosti?"

Odpověděl: "Energie trpělivosti napomáhá událostem a předem neuvádí do omylu. Pro trpělivého nikdy nic nekončí, všechno jen začíná."

Poprosili jsme: "Dej nám příklad."

Mudrc odpověděl: "Ať nejzuřivější oponent vykládá své nepravděpodobné výmysly. Trpělivý myslitel odhalí nevědomost, která v nich spočívá, odhalí, ale neuchyluje se k odmítání. Učí-li se myslitel trpělivosti, vyvaruje se podráždění a zlostných myšlenek. Nevědomý ať dělá, co chce, avšak ten, jenž usiluje o trpělivost, se nesníží ke způsobům vlastním nevědomcům."

Poprosili jsme mudrce: "Dej nám ponaučení."

Mudrc nám řekl: "Pozitivně myslící je bohatý, negativně myslící je chudý. Tak žijte."

Poklonili jsme se mudrci a spěchali zpátky.

Děti, pojďme se učit létat!

48

Podívejte se na ten zázrak!

Ptáčata jsou všeho všudy tři.

Nejsou zatím hebká, nýbrž holá.

Avšak mohou zvednout hlavičky, a tak vidíme, jaké mají dlouhé krčky.

Očka mají zavřená, ale zeširoka otevírají zobáčky, když vlaštovčí máma nebo vlaštovčí táta přilétají k hnízdu a přináší jídlo.

Všechny začínají současně pískat a pískat!

Avšak rodiče jsou přísní: ptáče navíc nedostane, i kdyby pískalo, jak chtělo.

Vlaštovčí máma se často posadí do hnízda, bere písklata pod svá křídla a o něčem tiše cvrliká.

Nezpívá jim ukolébavku?

Nepovídá jim pohádku?

Ne! Nikoliv!

Cítíme jejich řeč.

Vlaštovčí máma jim říká modlitbu.

Vlaštovčí máma je učí moudrostem života.

Vlaštovčí máma odkrývá v nich Boží tajemství.

Čas letí!

A my vidíme: moudrost výchovy je darována každé bytosti – pouze se jí držet.

49

Existují křídla.

Existuje pud k létání.

Létání je pro ptáky přirozeností.

Avšak ptáček je v kleci.

Tolik se nám líbí: ať zpívá jen pro nás, ať žije s námi a zkrášluje náš byt.

O čem ptáček zpívá?

Skáče z bidýlka na bidýlko tam a zpátky.

To je vše, co z létání zůstalo.

Pak nastane čas, kdy ptáčka z klece vypustíme.

Avšak létat už nemůže – křídla již neslouží.

A ani létat nechce, zapomněl, co je to létat a nač jsou mu křídla.

Stává se kořistí lstivé kočky.

Naše zarmoucení, ani naše slzy už ptáčkovi nepomohou.

Byl předurčen k létání dávno před tím, než jeho máma snesla vajíčko. My jsme jej však zbavili letu ještě dříve, a to v našich myslích a představách. V nich jsme přisoudili ptáčkovi život v kleci a pak to také učinili: ptačí matka snesla vajíčko v kleci, ptáče se v kleci vyklubalo a tam také vyrostlo.
A nakonec ptáček pozapomněl na svou Číši, se kterou dobývá prostor, chytá hmyz a zpívá hymnu Tvůrci.

50

Proč to my lidé děláme?

Naše dítě je ptáčkem.

Proč bereme svobodu ještě nenarozenému dítěti?

A děláme to nejdříve v myslích a představách. Tak mu připravujeme nástrahy a po narození přivádíme vše vymyšlené ve skutek.

Někdo řekne: "Kde jste viděli děti v klecích? A kde jste viděli nástrahy?"

Není třeba chodit daleko.

Celý život hledáme svobodu a nenacházíme ji. A pokud najdeme drobek svobody, je ohraničena podmínečností, aby se jí nedostalo někomu více.

To nejsou klece? To nejsou nástrahy?

Nedůstojná lákadla dětí – to nejsou nástrahy?

Autoritářství kolem dětí – to nejsou nástrahy?

Přízemní podívaná – to není nástraha?

Pojďme a pišme přímo na nebi, aby si to všichni uvědomili: "Násilí na vůli a mysli dítěte je těžkým zločinem".

Cožpak je málo zločinců?

51

Mudrc hovoří:

"Je zapotřebí obměkčit srdce učitelů, potom budou v situaci nepřetržitého poznávání. Dětské srdce cítí, co hoří a co pohaslo. Nikoliv zadaná vyučovací hodina, ale společné směřování s učitelem způsobí zázračný svět. Tvořit s láskou spolu s žákem – znamená otevřít mu oči."

52

Děti, pojďme…

Co se to stalo na této ulici?

Přímo na asfaltu leží těla mrtvých děvčat!

Jsou dvě.

Vzaly se za ruce a skočily z devátého patra.

Kdo vás to zradil, děvčata?

Zanechala jste po sobě zprávu:

"Ať řekne učitel matematiky, proč jsme se tak rozhodly."

Co k tomu řeknete vy, učiteli matematiky?

Pochopil jste alespoň nyní, že je zapotřebí být učitelem života, ne učitelem svého předmětu?

Počet odcházejících se zvyšuje!

Vesmír se otřásá!

53

Děti, pojďme se učit létat!

Přejeme si přinést do vašeho vzdělávání zásadu svobody, neboť srdce napovídá: rychlý let k cíli je možný na křídlech svobody.

Avšak právě svoboda se stala v naší skutečnosti nejzvrácenějším pojmem.

Pro jedny je svoboda svévolí, pro druhé nezodpovědností, pro třetí pošetilou domýšlivostí.

Říkají nám, že jsme povoláni ke svobodě.

Říká se, že jsme odsouzeni ke svobodě.

Vysvětluje se, že svoboda je poznaná nutnost, že je to poznaná Pravda.

Co je nutnost? Co je to Pravda?

54

Bereme do rukou knihy moudrosti a čteme.

Dovídáme se v nich, že Vesmír je jako jeden proud. Šlehá v něm oheň prostorovosti. Jeden kruh vleče za sebou druhý, jeden zárodek potvrzuje druhý, jeden život předvídá druhý. Nezávislost čehokoliv či kohokoliv je nemožná. Svoboda, která tak člověka láká, je iluzí.

Co nám zbývá?

Velmi mnoho: úplná svoboda volby!

Bůh dává každému z nás úplnou svobodu výběru z mnohostí životních projevů.

Ve svobodné volbě se uskutečňuje naše tvorba, naše hledání, potvrzuje se naše víra, projevují se naše možnosti.

V této volbě se mohou stát naše chyby někdy osudové.

Neustále něco vybíráme, něco odmítáme, a tak utváříme svůj vlastní osud.

Zaséváme příčiny a sklízíme důsledky.

Proto nás moudré knihy varují: "Od prvních let učte děti svobodné volbě a jejím důsledkům."

Znamená to, abychom se nepoddávali citům a přáním, které se na nás právě nahrnuly, ale snažme se vidět jejich následky – možná i velmi vzdálené, které se určitě objeví, až přijde čas.

Jak píší moudré knihy, je zapotřebí pochopit, že právě naše volba, ať vypadá na vnějšek jakkoliv, nás povede buď na stranu Světla nebo na stranu Tmy.

My vybíráme cestu svého pozemského života.

55

Mudrc nám dává ponaučení: "Ať učitel řekne dětem o rozdílu mezi vítěznou vůlí a zhoubnou svévolí. Ať děti pochopí, jak krásná je cesta svobodné vůle, když je člověk ve Světovém oceánu tvůrcem Budoucnosti."

56

Děti, pojďme …

Mládeži, proč obtěžujete tohoto starce?

Tolik vám toho dal: prošel frontu, prolil svou krev, chránil vlast.

Pyšní se svými řády na hrudi.

Nežil nadarmo.

Vy jej chcete okrást? Uloupit mu medaile?

Prý je rádi kupují starožitníci.

Chránil by je stejně jako vlast, vás však nemůže považovat za nepřátele. Vždyť jste jako jeho děti!

Odpovědí na vaše násilí je jen jeho pláč…

Děti… Zadržte… Děti… Mládeži!

…Zabili jste ho!

Nebylo by lepší, kdyby zahynul na frontě?!

Odkud se ve vás bere tolik zla?

Kdo vás tak zradil, děti?

Nebesa se otřásají!

Kolik je padlých duší!

57

Podívejte, podívejte!

Naše ptáčata už neposedí v hnízdě!

Jsou oděna do fraků s motýlky na bílých košilích.

Jak jsou krásná!

Každou chvíli vyskakují z hnízda a posedávají na své věži.

Popotahují křidélka a máchají s nimi.

Vlaštovčí rodiče dlouho sedí vedle nich a zpívají a zpívají!

Zpívají – tu spolu, tu po jednom.

A ptáčata nepiští, jako dříve, ale poslouchají.

Rozumíme jejich jazyku: je to pro ně výuka, ponaučení, příprava.

Rodiče vyprávějí ptáčatům o Nebi, o Lítání, o Kráse, o Lásce, o Stvořiteli, avšak ani hlásku o sobě.

A my jsme pochopili: vychováváme své děti a přemýšlíme přitom o sobě, oni vychovávají svá ptáčata a přemýšlejí o Stvořiteli.

58

Děti, pojďme se učit létat!

Svobodný výběr je nemyslitelný bez porozumění své životní cestě. Co si vybereme: sloužit dobru, nebo zlu? A důsledky – velmi vzdálené – jsou nám známy. Cesta dobra přináší rozšíření vědomí, zdokonalování ducha, vzestup. Cesta zla nese pozemskou blaženost, avšak duchovní pustotu.

Moudré knihy nám poskytují zákony života, ve kterých je obsažena Pravda o svobodném výběru:

Zákon souměřitelnosti,

Zákon smysluplnosti,

Zákon nezvratnosti.

Je snadné naučit se svobodnému výběru?

Jen ten, kdo podstoupil kázeň ducha, si může uvědomit, jak drsná je skutečnost svobody.

Proto lidstvo trpí pohromami, proto náš život není zušlechtěn, jelikož nás minulá tisíciletí nepřivedla k vyšší moudrosti svobodného výběru. Sklízíme plody našich neustálých chyb.

Je zapotřebí přestat zasévat příčiny, ze kterých se v budoucnu rodí truchlivé důsledky.

Avšak je lehké umět si svobodně vybrat?

Kdo nám v tom pomůže?

Je zapotřebí obrátit se na Učitele:

"Pomoz nám, Učiteli, naučit se létat!"

59

Přišli jsme za Učitelem a poklonili se.

"Pověz nám, Učiteli, k čemu nás vyzýváš?"

Řekl nám:

"Učitel chce vidět své děti, které hory přenášejí.

Učitel radí, abyste byli připraveni k odvaze.

Učitel ukáže směr, ale nedbá na podrobnosti.

Učitel pomáhá duchu, aby byl neoblomným.

Učitel radí přemýšlet o blahu všech.

Učitel vás chce vidět vysoko létat."

60

Zeptali jsme se Učitele:

"Kdo jsou tvé děti?"

Odpověděl nám:

"Mými dětmi jsou ti, kdož nejsou připoutáni k věcem a nevědí o jejich ceně.

Ti, kdož milují ptáky.

Ti, kdož si cení ranní svěžesti.

Ti, pro něž konání znamená více než čas.

Ti, kdož rozumějí květům.

Ti, kdož projevují odvahu, aniž si to uvědomují.

Ti, kdož nemají rádi plané řeči.

Ti, kdož si cení projevů radosti z krásy.

Ti, kdož chápou život za hranicemi zjevného.

Ti, kdož cítí, co a kdy lze čerpat ze své Číše.

Ti, kdož neváhají vyplnit své poslání.

61

"Učiteli, dej nám živé příklady svobodné volby, abychom se jimi mohli řídit".

Učitel řekl:

"Když ti někdo vstoupí do cesty, odejdi mlčky, znáš-li svou cestu.

Když je zapotřebí najít si nocleh, přines dobrou zprávu hostiteli.

Když nadejde čas odchodu, najdi si čas na pozdravení těch, kteří zůstávají, i kdybys měl cestu jakkoliv složitou.

Když rozkvétá u cesty strom, nelam jej, může totiž těšit kolemjdoucí.

Když ti někdo říká, abys pozdravil, pozdrav.

Když slyšíš zpívajícího ptáčka, netřes stromem.

Když vidíš přicházet děti, řekni – čekali jsme na vás.

Když konáš dobro, nezapisuj si to do deníčku.

Když přemýšlíš o křivdě, ohlédni se, kde je na podlaze smetí."

62

Děti, pojďme …

Přišli jste se do chrámu pomodlit?

Ne, vy žebráte!

Přitom zastupujete cestu každému, kdo pospíchá do chrámu nebo z chrámu a nestydatě požadujete, aby vám zaplatil.

Neprosíte o kousek chleba nebo o peníze pro nemocnou matku.

Jste vymahatelé, lupiči, a konáte to dokonce ve jménu Krista!

A co uděláš s tím, co jsi vyprosil?

Dáš vše tomu, kdo tě ovládá a kdo tě pozoruje zpoza rohu!

Ve vašich očích je nenávist.

Je v nich drzost a zloba.

Je v nich nejistota a nedůvěra.

Kdo vás prodal ďáblu, děti?

Počet padlých je velký!

Nebesa hřmí!

63

Tak jak se vám daří, děti?

Co vaše křídla?

Povídali jsme si o moci myšlenky.

Hovořili jsme o víře.

Rozšiřovali jsme vaše vědomí.

Učili jsme vás spolupráci s Pozemským Světem a s Vyšším Světem.

Rozvíjeli jsme ve vás zářící tvořivou trpělivost.

Pomáhali jsme vám, abyste si zamilovaly myšlení a měly rády svůj duchovní svět.

Obraceli jsme váš zrak ke hvězdám: "Mnoho je domů a všude je život."

S otevřeností jsme vám předávali poznatky a rozvíjeli vaše cítění.

Probouzeli jsme ve vás chápání společného blaha.

Vyzývali jsme vás k ušlechtilým činům a hrdinství.

Chránili jsme vás ode všeho zlého.

Osvobozovali jsme vás od strachu, rozčilování, osamělosti, pochybnosti, nevíry.

Vedli jsme vás k tomu, aby vám byla zrada cizí.

Tím jsme ve vás chránili vaši Číši a probouzeli v ní okřídlené dítě.

Tím jsme upravovali a posilovali každé peříčko na vašich křídlech.

Připravovali jsme vás k létání.

A tím, že jsme vás učili, jsme se učili sami.

Vzdělávali jsme vás – a vzdělávali se sami.

Vedli jsme vás výš – a tak jsme vedli výš i sebe.

Věru, děti! Není čas vzlétnout?

Vzlétněte a my poletíme za vámi, abychom vás chránili!

Ať se svět přesvědčí o splnění našich nadějí!

64

Radujte se! Blahopřejte!

Už vyletěli z hnízda!

Nyní je zapotřebí proměnit se ve stejné ptáče, abychom pochopili, co je štěstí z letu!

Zatím neletí daleko, ale stále hledí do Nebe.

Naučili jsme se jejich jazyku a můžeme hovořit s vlaštovčími rodiči.

Ptáme se: Pro koho jste vychovali svá ptáčata?

Odpovídají: Pro Nebe!

Ptáme se: Čemu jste je naučili?

Odpovídají: Naučili jsme je létat!

Ptáme se: A co když vás opustí?

Odpovídají: Neuletí dále než do Nekonečna!

Ptáme se: Vaše děti vás proslaví?

Odpovídají: Proslaví Stvořitele!

A tak jsme pochopili: je zapotřebí létat, abychom proslavili Stvořitele.

Hádankou však pro nás zůstává: když všechno živé zná Pravdu o výchově, proč je tak těžké, abychom ji poznali my?

65

Jestliže lidé neumějí létat, ať naučí létat své děti.

Létat – vysoko, se směřováním, daleko a krásně.

A nastane doba, kdy děti rozevřou křídla a vzlétnou.

Ať je dospělí jednoduše následují, aby je chránili před pádem.

A tehdy objeví, že také letí.

Tento způsob je potřeba použít, když se lidé přiblíží k propasti a není jiné cesty k záchraně. Je to třeba udělat okamžitě.

Nutno odstranit z vědomí myšlenku: "Učit lze jen tomu, čemu jsem se sám naučil."

To je lež, která ničí.

Namísto toho je zapotřebí přijmout zákon: "Učím-li někoho – učím se sám."

To je Pravda, která zachraňuje.

Jen nezapomeňme přidat k tomuto zákonu víru, naději, lásku, upřímnost, krásu a tvořivou trpělivost.

Bušeti, Gruzie